ČESKOSLOVENSKÝ DX KLUB |
|
Specifikace rádiového datového systému (RDS) |
OBSAH
2. Kódování základního pásma (linková vrstva)
2.1 Struktura kódování základního pásma
Obrázek 5 ukazuje strukturu kódování základního pásma. Největší prvek struktury má název "skupina" a má 104 bitů. Každá skupina se skládá ze 4 bloků po 26 bitech. Každý blok obsahuje informační slovo a kontrolní slovo. Každé informační slovo má 16 bitů. Každé kontrolní slovo má 10 bitů (viz 2.3).
Obrázek 5: Struktura kódování základního pásma
Všechna informační slova, kontrolní slova, binární čísla nebo hodnoty binárních adres mají svůj nejvýznačnější bit (m.s.b), který se vysílá jako první (viz obrázek 6). Proto poslední bit vysílaný v binárním čísle nebo adrese má váhu 20.
Přenos dat je plně synchronní a mezi skupinami nebo bloky nejsou prodlevy.
Obrázek 6: Formát zprávy a adresování
Každý vysílaný 26-bitový blok obsahuje 10-bitové kontrolní slovo, které je přednostně určeno k tomu, aby přijímač, resp. dekodér odhalil a opravil chyby, jež se objeví při přenosu. Toto kontrolní slovo (tj. c'9, c'8, ... c'0 viz obrázek 5) je dvojkovým součtem těchto položek:
Kde generující mnohočlen g(x) je dán
Smyslem přidání ofsetového slova je zabezpečit skupinovou a blokovou synchronizaci přijímače resp. dekodéru (viz 2.4). Protože přidání ofsetu je v dekodéru vratné, nejsou normální vlastnosti zjišťování a opravy chyb v základním kódu dotčeny.
Takto generované kontrolní slovo se vysílá na konci bloku, který chrání. První vyslaný bit kontrolního slova je nejvíce důležitý bit (tj. koeficient c'9 v kontrolním slovu.
Tento popis zabezpečení proti chybám je definitivní. Další vysvětlivky o generování kódu a jeho teorii jsou uvedeny v přílohách B a C.
Kód zabezpečení proti chybám má při kontrole chyb tyto vlastnosti [3, 4]:
Tento kód je zároveň optimální opravný kód chyby skupiny impulsů [5] a je schopný opravit každou jednotlivou skupinu impulsů zabírajících 5 bitů nebo méně.
2.4 Synchronizace bloků a skupin
Bloky jsou v každé skupině identifikovány ofsetovými slovy A, B, C, příp. C’ a D, přidanými do bloků 1, 2, 3 a 4 v každé skupině (viz přílohu A).
Začátky a konce datových bloků mohou být v dekodéru přijímače rozpoznány užitím skutečnosti, že dekodér kontrolující chyby zjistí s vysokým stupněm spolehlivosti posuv blokové synchronizace stejně jako přídavné chyby. Systém blokové synchronizace se stává spolehlivým přidáním ofsetových slov (která slouží rovněž k identifikaci bloků uvnitř skupiny). Tato ofsetová slova narušují cyklickou povahu základního kódu, takže v modifikovaném kódu nevedou cyklické posuvy kódových slov ke vzniku jiných kódových slov [6,7].
Další výklad techniky získání informace o blokové synchronizaci na přijímači je uveden v příloze C.
Reprodukce zde zveřejněných informací jen s udáním jejich původu (DXR). Information published on these pages may not be reproduced unless the source (DXR) is mentioned. |
||
© Designed by Tomáš SMOLKA , last change: 18 AUG 1998 |